Porod v Hořovické porodnici

Dula u porodu

Pokud si někdo klade otázku, zda má smysl přizvat ke svému porodu dulu, pak dle mého názoru existuje jednoznačná odpověď: „Ano.“, a to bez jakéhokoliv zaváhání.

Osobně jsem se setkala se zpochybňováním či úsměvným zlehčováním její přítomnosti u porodu, ale to můžete vidět asi především u těch, kteří spolupráci s ní nikdy nezkusili. Osobně si můj porod bez duly Simony Lazzari nedokážu představit.

O práci duly jsem se dozvěděla v roce 2006 z osvětového videa v čekárně na gynekologii. S ohledem na plánované otěhotnění jsem si následně našla na internetu více informací a uložila v hlavě, že je to jedna z „věcí“, které by se mi u porodu mohly hodit.

Příprava

V roce 2007 jsem začla jako prvorodička docházet na cvičení pro těhotné do Studia pro ženy. Lekce spočívala v cca 45 minutách cvičení a v následném povídání o porodu a péči o dítě. S ohledem na porod byly pro mne nejdůležitější informace o relaxačních a úlevových technikách jako dýchání, pohyby, polohy, informace o masáži hráze apod. Informace o průběhu porodu byly ovšem také nepostradatelnou částí, protože mě pak jen tak něco nepřekvapilo a já tak i v psychické pohodě. Cvičitelkou kurzu byla dula Simona Lazzari, která mi běhěm kurzu předala tolik energie a informací, že o hladkém průběhu svého porodu, a o tom, že všechno perfektně zvládnu, jsem ani nepochybovala.

S ohledem na její positivní přístup, evidentní rozsáhlou znalost problematiky a partnerský přístup jsem se rozhodla ji po dohodě s mým manželem, oslovit a požádat o přítomnost u porodu. I přes mnohá doporučení výběru a domluvení lékaře, jsem se rozhodla vybrat si dulu, která mi bude nápomocna po větší část doby porodu. Před koncem roku jsme se s manželem a s dulou sešli a společně jsme probrali naši představu o průběhu porodu. Byli jsme dohodnuti, že až „to“ přijde, máme se ozvat a Simona dorazí.

Výběr porodnice

Nejdůležitější pro mne bylo vybrat si takovou porodnici, kde nebudu cítit stres a zároveň budu moci na porodním pokoji zůstat, pokud možno, po celou dobu porodu, tedy po jeho všechny čtyři fáze. Po vlastním průzkumu webových stránek porodnic a návštěvě třech z nich jsme se rozhodli rodit v porodnici v Hořovicích. Mimochodem v porodnici, kterou nám do našeho výběru doporučila zařadit Simona, jako porodnici s velmi příjemných a komunikativním porodním týmem.

 42 týden

Do zkončení 42. týdne nám chybělo 5 dní, a tak jsme se rozhodli odjet na koňskou farmu do Hořovic (autem 5 minut od porodnice), ubytovat se tam a výlety po okolí strávit poslední dny mého těhotenství. Čtyři dny před porodem jsem se nahlásila v porodnici, kde proběhla standardní vyšetření včetně podpory porodu „Hamiltonovým kroužkem“.  Třetí den před koncem 42. týdne jsem se přišla ukázat, a protože jsem se osobně cítila skvěle a dítě dle vyšetření také, vyrazili jsme výlet na hrad Točník. Běžně nevlídná lednová příroda pro nás připravila opravdu slunný den a k tomu přibyly romatické pohledy na středověké postavy z právě na Točníku natáčené pohádky. Spící medvědi v hradním příkopu jen podpořili klidnou atmosféru. Po návštěvě dobré pizzerie v Žebráku jsme se vrátili na farmu, odpočinuli si a chystali se na večeři.

Porod – 1. fáze

U lehké večeře (neměla jsem chuť na žádná sytá jídla) kolem 8 hodiny večerní mi začaly nepravidelné kontrakce po 6ti až 11ti minutách. To trvalo celkem 2 hodiny, které jsme strávili u filmu Sněženky a machři J a průběžně jsme na novinový papír zapisovali časy kontrakcí. Po filmu kolem 22 hodiny mi praskla plodová voda, a s ohledem na streptokokový nález, jsme se sbalili a jeli do porodnice kvůli nezbytné aplikaci antibiotik. Do 23té hodiny jsme byli na porodním pokoji, kde jsme chvíli polehávali. Po té jsem ale již s odůvodněním porodních bolestí začala zkoušet mě při kontrakcích nejpříjemnější polohy, pohyby apod. Nejvíce mi pomáhal sed na nafukovacím dvojbalónu, kde se lze pohupovat jako na velkém nafukovacím míči, nicméně není třeba vydávat příliš energie na držení stability. 

Kolem třetí hodiny ranní jsme již Simonu zavolali, i přesto že děložní hrdlo bylo otevřené pouze na 2 cm. Porodní bolesti totiž nabyly na značné intenzitě, kontrakce přicházely po třech minutách, masáže mého manžela již zabíraly jen mírně a já jsem věděla, že potřebuji již její odbornou podporu. Ve chvíli, kdy mi začala masírovat záda a posléze i rozpouštět kontrakce masáží bříška, se mi nesmírně ulevilo. Několik dobrých masážních technik naučila Simona i mého muže, a tak na mě „pracovali“ oba dva. To vše trvalo až do přibližně 7 hodiny raní, kdy jsem měla již málo sil a děložní hrdlo bylo stále otevřené pouze na dva centimetry. Rozhodli jsme se pro poslední pokus, a to relaxaci ve sprše. Pokud by toto nepomohlo, již jsem věděla, že přijmu epidurální anestezii. Po dvaceti minutách jsem sprchu opouštěla bohužel s rozhodnutím aplikace epiduralu – celkově psychicky a fyzicky vyčerpaná.

Pocity z přítomnosti duly

Mám ráda své soukromí, a tak jsem před porodem přemýšlela o tom, jak zvládnu „cizí“ osobu při tak intimním zážitku jako je porod. Nedokázala jsem si představit, že „porodní tanečky“, někdy i v Evině rouše, budou probíhat uvolněně bez mého ostychu. Simona ovšem okamžitě po příjezdu splynula s naší atmosférou. Její „mateřská“ podpora, opravdu fungující masáže, a dobré rady mi pomohly se perfektně uvolnit a přijmout ji jako součást mého intimního prostředí, stejně jako byl v tu chvíli můj manžel.  Pro mého manžela, který byl u porodu poprvé, měla její přítomnost také nenahraditelný význam. Jednak Simona zapojila mého muže do masáží, takže si nepřipadal nečinně a jednak pro něj byla pevným bodem, protože mu dokázala v klidu a nerušeně naznačit, že to co se děje je vpořádku. Můj manžel byl tedy z mého pohledu v naprostém klidu a byl mi daleko větší oporou, než jsem si dokázala představit.

Porod – 2. fáze

Jakmile jsem udělala krok ze sprchy, uvědomila jsem si neuvěřitelný zvrat a všechno nabralo rychlý spád. Moje tělo někde sebralo ohromnou dávku energie a moje mysl, otupělá porodními bolestmi, se úplně rozjasnila. Věděla jsem, že rodím a začala jsem svůj porod „kontrolovat“. Následovaly dvě kontrakce, kde jsem nesměla tlačit – první vedle sprchy, druhá u porodního křesla. Dříve než stačila přijít lékařka, pomohla Simona sondou kontrolovat porodní asistentce srdeční ozvy dítěte. Ta měla plné ruce práce s úpravou porodního křesla, buzením lékařky apod. Při třetí kontrakci, kdy jsem měla jednu nohu opřenou o svého manžela a druhou nohu o Simonu, se nám ukázala hlavička. Psychická a fyzická pohoda, ale způsobila, že další dvě až tři kontrakce jsem „rozpustila“ sama a naše mrně se nám schovalo. Doktorka „pohrozila“, že to půjdu ještě rozchodit, nicméně já jsem věděla, že přístí kontakci už nenechám proběhnout bezvýsledně. Při následujících třech kontrakcích se nám narodil syn. 

Pocity z přítomnosti duly

V druhé fázi jsme s manželem a Simonou tvořili perfektní tým.  Před „tlačícími“ kontrakcemi jsme si zopakovali techniku tlačení a následně s podporou obou jsem s pocitem ohromného množství energie přivedla Jonáše na svět. Dle našeho porodního plánu nám Simona pomohla i v této fázi vykomunikovat naše přání. Jedním z nich bylo i okamžité položení Jonáše na mé bříško, které bylo opravdu nezapomenutelné.

Porod – 3. fáze

I když na první pohled mohlo být vše zajímavé z porodu za námi, nenechali jsme si ujít doteky pupeční šňůry a následně vypuzené placenty, která celých osm měsíců dodávala energii našemu mrněti. Zkušenost to byla báječná, nikdy bych nečekala, že je placenta tak jemná tkáň.

Porod – 4. fáze

Po nezbytném ošetření J., které proběhlo hned vedle porodního křesla, jsem si ho položila opět na bříško a začali jsme pracovat na jeho přisátí k prsu. Po necelých dvaceti minutách jsem pocítila, jak se to Jonášovi podařilo. Od té chvíle jsem začala bezproblémů kojit.

Pocity z přítomnosti duly

Asistence při přiložení J. byla jedna z posledních aktivit Simony u našeho porodu. I zde jsem ocenila její přítomnost, protože její trpělivost s jeho přisátím dodávala energii i mě.

V Praze, červenec 2008

Lenka M.