Rodila jsem se Simčou…

Rodila jsem se Simčou…

V srpnu  2004 jsem porodila chlapečka V. v ÚPMD v Podolí. K porodu se mnou měl jít manžel. Na jedné z hodin těhotenského cvičení jsem se dozvěděla, že k porodu chodí jak Magdalena, tak Simona s Markétou. Doma jsem se o tom zmínila a manžel mi hned navrhl, abych si jednu z „dul“ vzala s sebou, pokud se budu cítit více v pohodě.

Se Simonou jsme vše dohodly 14 dní před termínem. A co se nestalo, již za 3 dny jsem jí v jednu v noci volala, že praskla plodová voda.

S manželem jsme odjeli během hodiny do porodnice, kde mi bylo na příjmu sděleno, že na sál může pouze jeden doprovod nebo se lze po dvou hodinách střídat. To mě trochu mrzelo. Manžela poslali domů spát, prý porod nezačne dříve jak ráno. Nicméně kontrakce se dostavily již velmi záhy a intervaly se zkracovaly na 5 minut. Simča dorazila před 3. hodinou a pak už následovala jedna prodýchávaná kontrakce za druhou. Od této chvíle se ode mne Simona nehnula ani na krok a celou dobu mě trpělivě povzbuzovala, uklidňovala, dýchala se mnou, intenzívně mne masírovala, hodiny mě sprchovala. Musím říci, že pro mne byla opravdu nenahraditelnou oporou. Na sále jsem tedy před manželem dala přednost Simoně, cítila jsem se s ní jistěji a klidněji.

Pár minutek před 14. hodinou se Vincent narodil, krásnější okamžik jsem nikdy nezažila. U mne byla Simona, která mne do posledního okamžiku držela za ruku a dojatý manžel, držící našeho malého V. v náručí.

Ačkoli byl porod dlouhý a vyčerpávající, žádná procházka růžovou zahradou, můj pocit z tohoto silného prožitku je jednoznačně pozitivní. Jsem si jista, že je to i díky Simče, bez ní by to tak lehké určitě nebylo, i kdyby se mnou byl manžel. Jsem dokonce ráda, že byl tak trochu ušetřen toho pocitu bezradnosti, že mi nemůže v bolestech pomoci. 

                                                                                            Zuzana